Za sklenicí medu stojí dokonalá týmová práce včel. Na získání a zpracování nektaru se podílejí včely pátračky, včely létavky a včely úlové. Každá včela má svou roli a jen jako společenství prospívají a vytvářejí zásoby v podobě medu. Za získání a nabízení medu na trhu stojí včelař, který se během celého roku o včelstvo stará. Poskytuje včelstvu co nejlepší podmínky pro jeho rozvoj a prosperitu. V článku nahlédneme na to, kolik práce a činností stojí za kapkou medu ve sklenici.
Úloha včel mimo úl
Vše začíná u rostlin, které pro zachování a rozšíření svého druhu potřebují přenos pylu z květiny na květinu. Takové rostliny se označují jako hmyzosnubné a právě pro přenos pylu využívají svého zbarvení a vůni květu, která je atraktivní pro hmyz. Pro hmyz mezi který patří také včela medonosná je nabízená odměna za přenos pylu v podobě nektaru. Druhou významnou šťávou sbíranou včelami pro tvorbu medu je medovice. Medovice a nektar představují sladkou šťávu, která je tvořena z cukernatých látek. Tato sladká šťáva pro opylovače přináší zisk v podobě energie.
V průběhu dne se střídají rostliny, které produkují nektar v různou dobu, proto mohou včely navštívit během dne několik rostlinných druhů. Než dojde ke sběru nektaru nebo medovice v úle dochází k posouzení, na který zdroj včely budou létat. Informace o tom jaký zdroj nektaru v jaké vzdálenosti a kvalitě, zjišťují tzv. včely pátračky. V úle je na základě včelího tance vyhodnocena situace a přicházejí na řadu tzv. včely létavky, které na danou snůšku nektaru létají a přinášejí pyl a nektar do úlu. Jedna včelka během jednoho letu může přinést v medném váčku přibližně 50 mikrolitrů tekutiny. Pro získání 1 litru nektaru je potřeba 20 000 letů.
Práce s nektarem v úlu
Létavky přinesený nektar mohou uložit rovnou do buňky v úle. Ve většině případů je donesený nektar předán tzv. úlovým včelám, které ho uloží. Už při sběru létavky obohacují med o enzymatické látky, které jsou dále přidávány při styku s každou včelou, které je nektar předán. Vložením nektaru do buňky práce nekončí. Nektar, který je donesený do úlu je velmi řídký, zabírá velký objem a má nízkou trvanlivost. Z tohoto důvodu včely musí donesenou šťávu koncentrovat pomocí dokonalého systému klimatizace úlu, kdy včely aktivní výměnou vzduchu dovedou odpařit vodu z nektaru. Samotný proces zrání medu je časově náročnou aktivitou a probíhá v řádech několika dnů. Posledním úkolem ze strany včel je zásoby zavíčkovat, tedy buňku uzavřít voskem. Po zavíčkování zásob dochází k zamezení kontaktu medu s okolím a uložení zásob do doby než je včely budou potřebovat.
Činnost včelaře při medobraní
Činnost včelaře začíná před samotným sběrem snůšky, kdy vkládá do včelstva rámečky, které včely vystaví na zásobní buňky, které jsou následně naplněné medem. Jakmile jsou plásty (rámeček + voskové dílo + medné zásoby) naplněné a zavíčkované, včelař takové plásty vybere z úlu.
Medné plásty jsou přenesené do medárny. Medárna představuje zázemí včelaře, jedná se o čistý prostor vybaven zařízením pro získání a zpracování medu.
Nejdříve se získaný medný plást odvíčkuje – odstraní se vosková vrstvička, která brání med před okolím. Takto otevřený medný plást je vložen do medometu, kde působením odstředivé síly med vytéká z buněk. Med po vytočení z medometu obsahuje drobné částečky vosku, které jsou odstraněny pomocí sít. Finální činností je stáčení medu do nových, čistých sklenic. Med ve sklenici se opatří etiketou a může dělat radost všem milovníkům medu.
Na kapičce medu musí včely tvrdě pracovat, stojí je to spoustu energie a práce. Teď když jste se seznámili čím vším musí kapka medu projít, pak už nelze pochybovat o vzácnosti této potraviny.
